Бесплатный фрагмент - Diagnostika karmy.

Ot autora

Než přistoupíte ke čtení této knihy, vážený čtenáři, zkontrolujte si stav svých pocitů. Důrazně nedoporučuji číst knihu s vědomím křivdy, podráždění nebo jiných záporných emocí ve vztahu ke komukoli.

Před vámi totiţ neleţí obyčejná nová kniha na téma, které dnes zajímá leckoho, ale v podstatě výklad originální koncepce chápání zákonů duchovního světa, který je hybatelem světa materiálního, analýza moţnosti vstupu do světa bioenergetiky.

Hlavním smyslem knihy je rozšířit porozumění okolnímu světu, odhalení a studium mechanismů, které tento svět řídí, a rovněţ výklad pravidel vstupu do bioenergetiky, protoţe chceme-li člověka zdokonalit, musíme začínat pojmenováním světa, věděním o jeho zákonitostech a uvědoměním si faktu, ţe jsme součástí jednotného systému kosmu.

Dnešní lidstvo se velmi vzdálilo svým prapůvodním duchovním zdrojům, proto se podobá lodi s rozhádanou posádkou, bez kapitána, s dírami ve dně a s porouchanými motory. Někteří členové posádky jsou si toho jiţ vědomi, objevily se první výzvy ke všeobecnému usmíření a k opravám lodi. Největší svízel je ale v tom — a to nikdo netuší‚ ţe koráb míří rovnou na útesy, a dokonce ani zprovoznění motoru, které nebude provázeno změnou kursu, loď ani její posádku nezachrání.

Lidstvo totiţ stojí před nebezpečím mnohem závaţnějším, neţ je nebezpečí jaderné, a to — před rozpadem lidského ducha. Nejstrašnější ztráty jsou vţdy ty, které nepozorujeme, necítíme, protoţe smrt zpočátku přichází na úrovni bioenergetického pole, a teprve pak na úrovni těla. V této chvíli se zmíněný proces blíţí ke kritické hranici, protoţe to, co je dnes naším duchem, bude jiţ zítra a pozítří tělem našich dětí a vnuků. To znamená, ţe čím postiţenější je náš duch dnes, tím postiţenější bude zdraví — a to jak duchovní, tak fyzické — našich potomků.

Informace, které jsem shromáţdil při zkoumání struktur biopole pozemského lidstva, jsou víc neţ závaţné.

Duchovní potenciál, který nahromadili svatí, proroci či zakladatelé světových náboţenství, je dnes jiţ téměř vyčerpán, a nerozvinuté strategické myšlení se stává velkým nebezpečím. Obrovské moţnosti bioenergetiky se zatím bohuţel nesoustřeďují na pochopení okolního světa či na předvídání příštích problémů a snaze jim předcházet, ale na řešení primitivních, jepičích úkolů. Lidstvo se přiblíţilo k oné hranici, za níţ je buď duchovní obroda, nebo záhuba. Klíčem ke spáse je osobní duchovní hledání kaţdého člověka, uvědomění si toho, nakolik je kaţdý z nás odpovědný za osudy lidí a ţivot vesmíru.

Představte si takovýto obraz: člověka, který si přeje stát se řidičem automobilu, se posadí dovnitř, zaváţou mu oči, vtisknou mu do rukou volant, ukáţou mu, kde se šlape na plyn a tím je výuka řízení skončena. Zhruba taková je úroveň našich dnešních znalostí v oblasti bioenergetiky, které lze získat ve velmi krátkém časovém úseku za ne právě malé peníze v četných školách pro psychotroniky. Tyto školy se jedna od druhé liší jen «značkou automobilu» a «výkonností motoru». Jenţe začínat bychom měli studiem pravidel silničního provozu a konstrukce automobilu.

Bez pochopení okolního světa a sebe sama, bez seriózní přípravy mohou být následky vstupu do bioenergetiky nebezpečnější neţ řízení auta se zavázanýma očima. Proto je tato kniha věnována pravidlům chování ve sféře ducha.

A ještě jedno upozornění. Abych čtenáři základní téma otevřel lépe a úplněji, jsem nucen poskytnout i část informací, které se týkají techniky vstupu do struktur pole. Neradím však nikomu, kdo si tyto stránky přečte, aby se vzápětí pokoušel mě beze zbytku napodobit. Je to nebezpečné nejen pro člověka, který se lehkomyslně snaţí zopakovat mé zkušenosti, ale i pro jeho příbuzné. Věnovat se něčemu podobnému můţe jen velmi omezený okruh lidí, kteří mají jisté předpoklady a prošli důkladnou přípravou.

Poznámka poslední: mnozí čtenáři se v knize setkají s velmi nečekanými a pro ně zcela novými informacemi, které budou připomínat scény ze světa sci-fi.

Jsem však badatel, a i kdyby se nám všem zdály uvedené závěry a fakta co nejfantastičtější, je to naše dnešní skutečnost, mnohokrát prověřená a potvrzená výsledky mé práce.

Koncepce soustavy autoregulace pole a dějiny jejího vzniku

«Když jeden jáhen po deset let nepřetržitě prosil Boha o uzdravení a dočkal se ho, přišel ke svému učiteli a o všem mu řekl. Starý muž mu nakázal, aby šel a modlil se k Bohu, aby si dar tento zase vzal a vrátil mu vidění hříchů jeho.»

Výsledky mých výzkumů v bioenergetice jsou dány dvaceti lety práce v této oblasti, filosofickým nazíráním světa a také přesvědčivým praktickým ověřením všech základních filosofických a teoretických předpokladů.

O čem tedy je tato kniha? Dnes před lidstvem stojí velmi váţné problémy a na tom, zda je vyřeší, či nikoli, závisí naše budoucnost. Často se soudívá, ţe základní problémy se zrodily z ekologických pohrom, z hrozby jaderné války a desítek dalších čistě vnějších důvodů. Ve skutečnosti spočívá hlavní důvod všech našich nesnází v člověku jako takovém, protoţe na to, abychom změnili svět, musíme se nejdřív změnit my sami. A změnit sebe je mnohem sloţitější neţ změnit své okolí: dnes nemáme páky, prostředky a systémy na radikální změnu vlastního myšlení, nazírání světa, vlastní duchovnosti. Cesty, které doporučují dnešní filosofové a učitelé, jsou v lepším případě jen pokusem nově přehodnotit sumu dosud nashromáţděných poznatků: naše hlavní síly je však třeba soustředit na snahu porozumět světu, na hledání cest vlastního vnitřního rozvoje. Abychom změnili svět, abychom na něj měli vliv, musíme ho chápat, protoţe porozumění světu je počátkem jeho změny. Často pracujeme s deformovanými představami o svém okolí a pokoušíme se podrobit si ho naslepo — ve skutečnosti ho však ničíme, a tím ničíme i sami sebe. Musíme si uvědomovat stupeň své závislosti na světě a začleněnosti do něj, musíme znát zákony, podle kterých svět ţije a vyvíjí se. Výzkumy, které konám, jsou zaměřeny především na pochopení toho, co je to člověk, jeho vědomí a podvědomí, co je to vesmír.

Je nejvyšší čas vzdát se primitivní materialistické představy o tom, ţe člověk začíná a končí materiálním tělem. Člověk je velice sloţitá informačně energetická soustava, která se jen z několika procent skládá z fyzického těla a vědomí a z 95 aţ 98 procent — z informačně energetických vrstev podvědomí, které jsou pro nás stejně nepostiţitelné jako vesmír.

Kdyţ se zabývám otázkami lidského zdraví a prevence chorob, pátrám především po příčinách jejich vzniku a pokaţdé se znovu a znovu přesvědčuji o nutnosti duchovního a intelektuálního zdokonalování

člověka. V současné době bohuţel neexistuje jednotná soustava vědomostí, která by umoţňovala odhalovat bioenergetické schopnosti člověka tak, abychom mu neuškodili. Moţnosti bioenergetiky jsou tak obrovské, ţe vstup do této oblasti musí být velmi obezřetný, postupný a musí začínat pěstováním etických zásad v člověku. Etika a chápání světa je nejdokonalejším obranným systémem, jenţe právě na tomto poli býváme obvykle nejhůře připraveni. Kaţdý důleţitý proces musí být perfektně koncipován, a pokud touto zásadou pohrdneme, můţeme se místo duchovního rozvoje a blahodárných změn dočkat naopak degenerace a záhuby — tyto tendence a tento proces jiţ jsou přinejmenším v zárodečném stadiu tady.

Pokusím se odhalit příčiny neutěšeného fyzického stavu lidí, ukázat moţnosti a způsoby jeho změny prostřednictvím korekcí v jemných strukturách pole, formulovat, co je to gramotný vztah k bioenergetice a ke kultivaci moţností člověka. Základem proměny našeho ducha, naší duše se musí stát srozumění se světem, který nás obklopuje, a tvrdá sebekázeň — to je dnes bezpodmínečný předpoklad přeţití člověka jako druhu. V knize jsou poskytnuty informace nezbytné k tomu, abychom si uvědomili sloţitost problémů, které dnes vyvstaly před kaţdým člověkem. V posledních dvou — třech letech se značně vyostřily všechny bioenergetické procesy na planetě a to, čemu říkáme v bioenergetice karma, tedy zákon odplaty, funguje nesrovnatelně rychleji neţ dřív.

K novému porozumění světu jsem se já sám propracovával po celý ţivot. Od dětství jsem v sobě pociťoval velké schopnosti, ale intuitivně jsem své síly soustřeďoval nikoli na posilování těchto schopností, ale na pochopení světa, protoţe jsem vţdy cítil, ţe toto univerzální pochopení je důleţitější neţ hromadění a rozvoj konkrétních dovedností.

Mnohokrát jsem slyšel o síle prokletí a o tom, ţe se v rodině můţe stěhovat z generace na generaci. Mnoho takových příkladů se najde i v krásné literatuře. Mimořádný dojem na mě udělal případ, který popisuje Helena Blavatská v knize Z jeskyň a dţunglí Hindustánu, kterou jsem si přečetl v 70. letech. V jedné indické vesnici Blavatská rozmlouvala s potomkem kdysi nesmírně mocného vladaře, který jí vyprávěl tento příběh:

Během jedné ze svých cest vladař podle místních zvyklostí štědře podaroval mudrce. Na jednoho z nich však zapomněl a ten, smrtelně uraţený, ho proklel. Vladař se v děsu vrhl k jeho nohám a začal ho úpěnlivě prosit o odpuštění. A právě v oné chvíli se stalo, podle mého soudu, to nejzajímavější. Mudrc odpověděl, ţe uţ je pozdě: kletba začala působit a zastavit se nedá — vladař ztratí trůn, ale jeho ţivot, stejně jako ţivot jeho potomků, se mudrc pokusí zachránit.

A přesně to se pak taky stalo: vladař přišel o trůn a jeho potomky osud rozvál po celé Indii.

Má cesta k bioenergetice vedla přes poznání praktik magie a kouzelnictví, a také metod lidových léčitelů a zaţehnávačů. Hodně jsem jezdil po zemi a studoval jejich zkušenosti.

Pokaţdé, kdyţ jsem analyzoval nové informace, jsem se pokoušel dobrat prapříčiny, pochopit, co je důvodem rodinných neštěstí, kde se berou vymírající rody a dědičné nemoci.

Bylo mi naprosto jasné, ţe geny být zdrojem těchto informací nemohou, protoţe ty lze uchovávat a potomkům předávat jedině prostřednictvím pole. Kdyţ toto přesvědčení dosáhlo určité úrovně, zbyla «maličkost» — odhalit v poli člověka struktury, které tuto činnost konají, které uchovávají a předávají informace z generace na generaci. Tyto struktury, v jejichţ existenci jsem bezmezně věřil, jsem nazval stabilními informačními shluky a někdy od poloviny 80. let jsem se úporně snaţil je v lidském poli objevit.

Podařilo se mi toho dosáhnout na počátku roku 1990, a to takto. Jednou se na mě v Prvním lékařském

ústavu obrátil jeden psychotronik s prosbou, abych mu pomohl zorientovat se ve velmi sloţitém případu. Pacient měl roztrţené energetické pole; po léčbě se vţdy na poměrně krátkou dobu obnovilo, jenţe pak se trhlina objevila znovu.

To, co se stalo dál, lze bez přehánění nazvat prozřením.

Rozbředlé, «vatové» pole nemocného, které jsem vţdy vnímal jako prázdnotu, nečekaně zpruţnělo a já pocítil, ţe reaguje na můj vpád. Rukama jsem ucítil mohutné struktury procházející místem trhliny v poli.

Moje vnímání se v mţiku naprosto změnilo, neboť to, co jsem dřív povaţoval za průrvu, se pro mne stalo stabilní strukturou, vyvolávající deformaci pole a způsobující ztrátu energie.

Pochopil jsem, ţe jsem v poli našel to, čemu říkáme nemoc, to, co určuje fyzický stav člověka. Byla to kvalitativní proměna mých poznatků, protoţe dávala moţnost diagnostikovat nemoci dřív, neţ se projevily na fyzické úrovni, a umoţňovala je nejen léčit, ale také jim předcházet.

Rozhodl jsem se, ţe se pokusím vytvořit skupinu asistentů, které naučím svou metodu s tím, ţe se budou věnovat preventivní léčbě řady nemocí, protoţe pro tento účel člověk nepotřebuje ţádné léky. «Víra tvá tě uzdravila…»

Léčil jsem asi rok a domníval se, ţe tyto struktury určují výhradně stav těla. Postupně se však začala hromadit fakta, která z této základní představy vybočovala. V procesu léčení se mým pacientům nápadně měnil charakter, a dokonce i osud. Kdyţ jsem tyto změny analyzoval, povšiml jsem si, ţe charakter, osud a nemoc spolu navzájem nějak souvisejí, ale ţe tato souvislost má velmi mnoho podob. Sledované deformace struktur pole se realizují rozmanitě: mohou to být různé choroby, psychické úchylky, patologické deformace charakteru, úrazy i ţivotní neúspěchy. Kdyţ jsem tato fakta zkoumal důkladněji, dospěl jsem k závěru, ţe lidské zdraví, povaha, a dokonce i osud jsou určovány karmickými strukturami. Veškeré informace o člověku a stavu jeho těla jsou uloţeny v poli, a přitom existuje dialektická souvislost struktur pole a fyzických struktur, projevující se jejich vzájemným ovlivňováním. Osud a charakter člověka jsou také zaznamenány ve strukturách pole, a kdyţ je dokáţeme pozměnit, můţeme mnohé zlepšit. Čím déle jsem tato fakta studoval, tím podivuhodnější souvislosti jsem objevoval. Pokusím se teď poodhalit škálu moţností metody na příkladech léčení různých nemocí, korekce sloţitých ţivotních situací, ukázat moţnosti metody testování událostí, objektů neţivé přírody i výsledky dalších výzkumů.

Zpočátku jsem pracoval metodou klasického psychotronického energetického vlivu.

V nemocnici leţela ţena s edémem plic a byla ve velmi těţkém stavu — lékaři uţ vůbec nedoufali v její uzdravení. Na ţádost její dcery jsem tuto pacientku začal léčit distančně. Za nějaký čas po začátku vlivu pacientka odloţila kyslíkový polštář. Lékaři nemohli pochopit, co se to děje. Ţeně bylo viditelně stále lépe, dostala znovu barvu, posadila se na posteli a poţádala o jídlo, přestoţe předtím potravu odmítala.

Další případ se stal s mým bratrem chirurgem. Operoval starší paní s velmi oslabeným organismem a řízl se do ruky. Opuchla mu celá paţe i lymfatické uzliny a vypukla otrava krve. Byl ve velmi těţkém stavu a antibiotika nezabírala. Pokusil jsem se tedy bratrovi pomoci. Uţ po několika minutách od začátku působení pocítil jehličkovité píchání v uzlinách, pak začal ustupovat otok a asi po hodině teplota klesla na normál — bratr se začal uzdravovat.

Jak jsem vlastně začal léčit lidi? Asi deset let jsem prováděl výzkumy, studoval jsem východní léčebné techniky a získal jsem globální představu o moţnostech energetického působení na lidský organismus. Aţ jsem se jednou pokusil opravdu léčit. Inspiroval mě k tomu jeden okamţik z Rasputinova ţivotopisu, který mě ohromil jiţ před lety. Autorka oněch řádků k němu přišla v pochmurné náladě, protoţe v Kyjevě umírala její přítelkyně. Jakmile se to Rasputin dověděl, slíbil, ţe tu ţenu zachrání. Postavil se doprostřed místnosti, vůčihledně začal blednout, zbělal jako vosk, asi dvě minuty tak stál, pak znovu zrůţověl a řekl: «Je to v pořádku, tvoje přítelkyně bude ţít.» Za několik dnů dorazil telegram, ţe přítelkyně je mimo nebezpečí.

Kdyţ známým onemocněla dcera — nejdřív prodělala spalničky a pak přišly ještě komplikace v podobě meningitidy a oboustranného zápalu plic –‚ vzpomněl jsem si znovu na Rasputina a pokusil se uplatnit svůj léčebný vliv. Moc jsem si přál pomoci, byla ve mně obrovská touha splnit svou povinnost, a pokud by byla alespoň tisícina naděje, vyuţít ji. V pondělí asi ve dvě odpoledne jsem se zkoncentroval a vyslal jsem k té dívce své upřímné přání, aby se uzdravila. A hned ve mně vyklíčila jistota, ţe jsem skutečně pomohl. Kdyţ jsem se ve středu setkal s jejím otcem, dověděl jsem se, ţe dívence se ulevilo.

«Kdy přišlo to zlepšení?» zeptal jsem se.

«Před dvěma dny po obědě, tak kolem druhé,» zněla odpověď.

V roce 1988 se na mě obrátila matka té dívky, které se mezitím začal prudce zhoršovat zrak. Dívka se ocitla v péči Prvního lékařského ústavu, ale přes veškeré úsilí odborníků tu příčinu choroby odhalit nedokázali — a zrak se neustále zhoršoval, dívka viděla hůř a hůř. Infekci neodhalili ţádnou a antibiotická léčba rovněţ nepřinášela výsledky. Levé oko jiţ vidělo jen na šest procent, pravé na padesát a stav se dále komplikoval. Zahájil jsem distanční léčbu. Jiţ po prvním sezení jsem zaznamenal zlepšení a navrhl jsem ještě dvě aţ tři další seance. Za dva týdny se dívka uzdravila a mohla nemocnici opustit se stoprocentním zrakem. Příčiny choroby jsem sice neodhalil, ale proces jsem zastavil a dokázal dívce zrak vrátit.

Uplynul nějaký čas. Děvče dál vidělo zcela normálně, ale nečekaně se dostavily bolesti ledvin. S prudkou ledvinovou kolikou byla má pacientka převezena do nemocnice, kde jí nasadili antibiotika, ovšem opět bez úspěchu. Po nepříliš úspěšné léčbě ji z nemocničního ošetřování propustili — se špatnými laboratorními výsledky a neutichajícími bolestmi v ledvinách. Rozhodl jsem se pro sérii čtyř seancí, a znovu přišlo úplné vyléčení. Byl jsem šťastný: medicína byla bezmocná, ţádné léky nepomohly, ani antibiotika nepřinesla očekávaný efekt, a přitom já slavil úspěch.

Tehdy jsem ještě nechápal, jak spolu vzájemně souvisejí všechny orgány v těle, nevěděl jsem, ţe choroba se můţe stěhovat z jednoho do druhého a uţ vůbec jsem netušil, ţe v tomto řetězci jsou začleněny i charakter, osud, intelekt a další parametry lidské osobnosti.

Dívka tedy byla zdravá. Uplynuly další dva roky. Ve svých vědomostech jsem pokročil zase o kus dál a zjistil jsem, ţe lidský organismus je ucelený systém, v němţ jsou zdraví, osud, charakter a psychika nerozlučně propojeny. Při jednom setkání s matkou dívky, o níţ je tu řeč, jsem se zármutkem vyslechl, ţe přestoţe je naprosto zdráva a fyzicky se cítí báječně, potýká se s velice nepříznivým osudem. Při testech parametrů osudu jsem zaznamenal ostře záporné hodnoty, coţ zpravidla můţe vést k velkým nepříjemnostem.

Tehdy jsem poprvé pochopil, ţe snahou napravovat fyzické zdraví se soustřeďuji jen na tělo, ţe tak léčím jen jeden z uzlů soustavy člověka a zhoršuji tak stav těch ostatních. Vyléčil jsem člověka, ale neodstranil jsem důvod jeho neduhu, a ten se přestěhoval do sféry osudu. Uvědomil jsem si, ţe je třeba věnovat se léčbě organismu jako jednoho celku. To mi umoţnilo nahlédnout skutečné příčiny, které celou soustavu reálně ovlivňují.

Následné testy ukázaly, ţe prapříčinou všech nepříjemností mé pacientky byl pocit matky v době těhotenství, ţe jí otec dítěte ukřivdil, coţ vyvolalo deformaci všech struktur pole, ovlivňujících zdraví a osud dcery.

Po několik let jsem se věnoval distanční léčbě a pracoval jsem rukama. Poprvé jsem si nedokonalost této metody uvědomil asi před pěti lety. Léčil jsem jedné rodině děti a při té příleţitosti jsem si povšiml, v jakém špatném stavu je i jejich babička. Nabídl jsem pomoc. Babička odmítla. Řekla, ţe kvůli záchvatům stenokardie k ní jezdí 5 aţ 6krát do týdne první pomoc, ale smířila se s tím a nevěří, ţe by mohlo nastat nějaké rapidní zlepšení. Její pole mi naznačilo, ţe srdce má naprosto zdravé. Provedl jsem tedy několik seancí a její stav se pokaţdé zlepšil. Při třetí seanci jsem rukou zachytil deformaci pole v oblasti srdce. Několikrát jsem rukou pohnul, anomálie zmizely a pole se srovnalo. Po několika dnech se však záchvaty opakovaly.

V tomto okamţiku jsem pochopil, ţe je ve hře nějaký mechanismus, který neznám. Bylo třeba mu porozumět. Při analýze celkového stavu nemocné jsem pocítil, ţe je plně závislý na jedné zcela konkrétní události v jejím ţivotě.

«Co se vám přihodilo před dvěma lety?» zeptal jsem se. «Zemřela mi sestra.»

«A co jste pocítila tehdy?»

«Byla taková zdravá jako řípa, a zemřela, a já, stará churavá osoba, ţiji dál.»

A byl jsem doma — příčinou její nemoci byl obrovský podvědomý stres, který provokoval neustálé záchvaty. Abych tento stres odstranil, musel jsem změnit její nazírání světa, její vztah k ţivotu a smrti. Vysvětlil jsem jí, ţe smrt je jen přechod do jiné dimenze a ţe nemá smysl vnímat ji tak tragicky. Minulosti nesmíme litovat, protoţe lítostí nad ní se člověk podvědomě snaţí měnit a pohnout z místa něčím, čím uţ se pohnout nedá. To vyvolává obrovské nekontrolované plýtvání naší energií. Ve snaze zastavit únik energie, který by mohl vést k velmi váţným důsledkům, organismus tento únik na fyzické úrovni blokuje chorobou. Provedl jsem se ţenou několik autogenních tréninků a záchvaty se víc neopakovaly.

Mocný stres, nesouhlas s něčím nebo lítost nad minulostí, znásobené emocemi, se ukládají v podvědomí a vedou k velmi váţným chorobám, protoţe vytvářejí značné deformace struktur pole. Při energetických korekcích můţe docházet k vyrovnání těchto struktur, ovšem zdaleka ne vţdy se tak děje, a co víc — sama příčina nemoci se přitom neodstraní a v kterémkoli okamţiku se můţe projevit na docela jiném místě. Popsaný případ potvrdil, ţe bez spolehlivé a přesné diagnostické metody a chápání příčin nemoci je jakékoli léčení naslepo bez perspektivy. Kdyţ nejsem s to říct, jak léčím a čím léčím, je to jen tápání noční tmou.

Dalšímu zdokonalování své metody jsem se věnoval v Prvním lékařském ústavu, kde jsem léčil a zároveň se pokoušel vyřešit otázky ochrany léčitele před vlivem negativních polí. Pracoval jsem měsíc za měsícem, ale úspěchy byly zanedbatelné. Jednou jsem léčil ţenu, která se zjevně stala obětí uřknutí; zaznamenal jsem strukturu onoho uřknutí v poli a pochopil jsem, ţe kdyţ ji dokáţu odstranit, odstraním i uřknutí samo. Tehdy jsem ovšem ještě netušil, ţe jde o karmické struktury, a povaţoval jsem je jen za výsledek negativního vlivu jiné osoby, za vpád do biopole postiţeného. Všechny své svěřence, u nichţ jsem zjistil podobné deformace, jsem léčil mechanickým odstraňováním těchto struktur, a jim se vţdy ulevilo. Jenţe pak přišli i pacienti, v jejichţ případě deformace pole nemohla být důsledkem uřknutí.

Přišla ke mně kupříkladu ţena s malým dítětem. Ihned jsem si povšiml, ţe jak v jejím poli, tak v poli dítěte jsou přítomny stejné deformace struktur a ţe jsou vyvolány nějakým konkrétním příběhem ze ţivota této ţeny. Deformace pole ţeny byly prokazatelně o několik let starší neţ poruchy pole dítěte. V té době uţ jsem věděl, ţe takové deformace souvisejí s etickými poruchami a ţe vznikají tehdy, kdyţ se člověk na někoho urazí, nebo ho dokonce začne nenávidět. Tyto deformace jsem uměl odstranit magickými prostředky typu zaklínadel, pohledem nebo rukama. Vědomí toho, ţe jsem neměl co do činění s polem fyzického těla, ale s polem informačním, se dostavilo později, proto metoda léčby zůstávala tradičně bioenergetická: soustřeďoval jsem se, pohyboval rukama nad tělem pacienta — a deformace mizely.

Právě tehdy jsem se rozhodl vyzkoušet meze svých moţností a stanovit pro sebe maximální moţnou zátěţ, a začal jsem denně přijímat 30 aţ 40 pacientů. Opravdu mě zajímalo, co jsem schopen vydrţet. Pocity jsem měl neobyčejné a zvláštní. Asi po týdnu takovéto práce jsem začal být unavený, domů jsem přicházel na pokraji vyčerpání, ve tváři jsem byl celý zelený. Pak jsem si všiml, ţe se cosi děje i s mou vlastní vnitřní energetikou, a nemohl jsem se ubránit dojmu, ţe mi jakoby «kypí» mozek. Sledoval jsem sebe sama jako badatel, ale jinak jsem dál pracoval s maximálním nasazením a pokus jsem nepřerušoval: zajímalo mě, jak si můj organismus v této situaci pomůţe. Organismus se ovšem nezachoval právě nejlépe. Chvíli mi trvalo, neţ jsem se zorientoval.

Do mé ordinace přišla mladá ţena. Během dvou seancí jsem ji zbavil obtíţí a řekl jsem, aby se zastavila ještě jednou, víceméně jen na kontrolu. Kdyţ přišla, zaznamenal jsem na ní velmi zvláštní změny: nápadně pobledla a projevily se alergické reakce a výkyvy v psychice. Ničemu jsem nerozuměl: poţádal jsem ji o telefon, pokoušel se ji léčit na vzdálenost, prosil jsem její matku, aby mi podrobně popsala, co se s její dcerou děje. Byl to pro mě případ naprosto neobvyklý — poprvé za celou mou praxi se stav léčeného nezlepšoval, ale naopak zhoršoval, a to nápadně. V místech, nad nimiţ jsem pohyboval rukou, naskočila dívce svědivá vyráţka. Kdyţ jsem si přečetl matčiny poznámky, s hrůzou jsem pochopil, co se to odehrává. Uvědomil jsem si, ţe to, co dělám, je vampyrismus. Připravoval jsem to děvče o energii. Tím, ţe jsem vlastní organismus přetíţil, jsem v sobě vyvolal podvědomý vampyrismus a začal jsem o energii připravovat své pacienty. Jakoukoli léčbu bylo třeba neprodleně zastavit, protoţe teď by si můj organismus v kritické situaci počínal právě takto — vysával by chybějící energii z někoho jiného. A protoţe pracuji i na vzdálenost, jsem schopen zbavovat energie kohokoli. Byla to situace, z níţ jsem v první chvíli neviděl východiska.

Rozhodl jsem se s bioenergetikou skoncovat jednou provţdy, protoţe jsem viděl, ţe další práce v tomto směru by byla zcela bez vyhlídek. Klasické zásady práce psychotronika jsem nijak neporušil, ale jakmile jsem vlastní organismus přetíţil, během několika málo dnů jsem zjistil, ţe metody přelévání energie a bezkontaktních masáţí ztrácejí smysl, protoţe nepřinášejí takový způsob léčby, o jaký jsem po celý ţivot usiloval. Jsem schopen léčit silou vůle na velkou vzdálenost, ovládám všechny způsoby bodové masáţe, dobře znám způsoby léčení dýchacími technikami a dietami. Pochopil jsem ale, ţe všechny tyto způsoby přinášejí jen úlevu, nikoli skutečné uzdravení.

Morálně se mě snaţila podpořit lékařka, s níţ jsem tehdy spolupracoval; prosila mě, abych nečinil unáhlené závěry, abych si odpočinul a vše řádně promyslel. Právě v té době nás pozval lékař z venkovské nemocnice v obci Vozněsenje (Nanebevstoupení), abychom k němu přijeli na Velikonoce a prostě si odpočinuli. Přišlo mi to velmi vhod a napadlo mě, ţe kdyţ si odpočinu a vše řádně a v klidu promyslím, dokáţu najít řešení. Podvědomě jsem doufal v nějaké znamení, zda mám ve své práci pokračovat a dokáţu-li najít z této krize spásná vrátka.

Vyjeli jsme si na Oněţské jezero a objevili starý kostelík z 16. století. Velikonoční sváteční den byl podivuhodný a počasí se měnilo s aprílovou rychlostí — sněţilo, pak se rozpršelo, potom svítilo sluníčko a najednou se přímo nad našimi hlavami rozklenula duha. Vykoupal jsem se v jezeře a cítil jsem se jako vyměněný. Vytušil jsem v sobě jistotu, ţe je v práci třeba pokračovat — ale musím najít takovou metodu, která mi umoţní léčit lidí, aniţ bych na ně působil energeticky. A pustil jsem se do hledání.

Pokusil jsem se karmické struktury, které jsem v lidech odhaloval, ovlivňovat přímo skrze jejich nositele. Kdyţ jsem zjistil příčiny, které deformace karmických struktur vyvolávaly, pacientovi jsem je nejdřív vysvětlil. Nadobro jsem se rozloučil s pouţíváním psychotronických technik za pomoci rukou. Bylo to mučivé období, protoţe zpočátku jsem novou metodu ovládal špatně a výsledky byly mnohem slabší neţ při práci rukama. Několik měsíců jsem spotřeboval na zdokonalování metody a postupně jsem se dopracoval výsledků, jakých bych jen za pomoci rukou nikdy nedosáhl. Tehdy jsem pochopil, ţe budoucností je právě tato metoda, ţe v první řadě je třeba odhalovat příčiny karmických poruch, zkoumat je, prostudovat veškeré informace a sdělit je ostatním; protoţe vyléčit sice mohu stovky nemocných, kdeţto příčiny nemoci a způsoby, jak jí uniknout, mohu vysvětlit milionům. Od této chvíle jsem se stal badatelem, výhradně badatelem. Upírská epizoda mě utvrdila v přesvědčení, ţe vznik nemoci souvisí s porušováním zákonů etiky, proto i léčba se musí soustředit na osvětlování těchto poruch, na změnu vnitřního světa člověka. Nemoc je jedním z mechanismů vývoje lidského ducha. Tato myšlenka je nám dávno známa, jen jsme ji na nějaký čas pozapomněli — vyloţena byla jiţ před mnoha staletími ve svatých knihách. Nejdůleţitější je pochopit své chyby, uvědomit si je a skrze pokání harmonicky splynout s vesmírem, s boţským principem.

Při pohledu na karmické struktury člověka jsem schopen zváţit moţnosti jakéhokoli léčebného vlivu. Vidím, jak se mění fyzikální struktura člověka i struktura jeho pole v okamţiku, kdy si uvědomuje dosah svých činů, protoţe tělo je na duchu závislé a zároveň ducha ovlivňuje. Proto léčení musí zasahovat jak ducha, tak tělo. V první řadě ale duši a ducha, protoţe ty jsou prvotní.

Odstraňování deformací struktur pole skrze vědomí a pokání přináší skvělé výsledky při obnově lidského zdraví na fyzické úrovni. A protoţe mezi počáteční deformací pole a nemocí na fyzické úrovni existuje jistý časový interval, metoda je pro potřeby včasné diagnostiky nenahraditelná.

Kaţdý léčebný proces byl pokusem proniknout k podstatě choroby, pokus porozumět tomu, co je to nemoc, kde se vzala a jakou hraje v ţivotě člověka úlohu. Zkoumal jsem lidské pole rukama, virgulí i kyvadlem.

V roce 1986 jsem se seznámil s V. B. Poljakovem, který tehdy řídil laboratoř biodynamických měření. Jednou z předností Poljakovovy školy je, ţe pro účely lékařské diagnostiky vyuţíval metody ponderomotorického písma a dosahoval vysokého stupně přesnosti jak v distanční, tak v kontaktní diagnostice fyzických polí objektu. V Poljakovově pracovní metodě jsem našel to, co pro mě bylo nejpodstatnější — na prvním místě tu stála diagnostika, a teprve potom terapeutická akce.

Kdyţ jsem zvládl ponderomotonické písmo, nějaký čas jsem se přece jen ještě snaţil zkoumat nemoc jako takovou, nikoli její příčiny, a důsledně jsem se pídil po informačních polích. Koncem roku 1990 jsem dospěl k závěru, ţe důvodem onemocnění je porucha struktur pole a ţe léčit je třeba nikoli nemocný orgán, ale právě pole. Filosofická učení mi potvrzovala, ţe základem jsou jemné struktury pole, které úzce souvisejí s naším duchem — v podvědomí jsem to vlastně odjakţiva věděl. Viděl jsem deformace pole, ovlivňující fyzický stav člověka, viděl jsem informační struktury, vznikající při různých chorobách, a jejich ovlivňováním a korigováním jsem dosahoval změny nejen fyzického stavu, ale i dalších parametrů informačně energetické soustavy člověka. Postupně se tak formovaly prvky systému, který pomáhá vyvíjet značný vliv a léčit nejen jiţ existující, ale i příští nemoci, protoţe deformace struktur pole začíná zhruba 5 aţ 10 let před vypuknutím choroby na fyzické úrovni.

Kdyţ jsem se přesvědčil, ţe deformace pole se stávají důvodem zhoubných změn na fyzické úrovni, zakázal jsem si jakýkoli energetický vliv na pacienta. Má úloha spočívá v co nejpřesnější diagnostice, v umění situaci řádně analyzovat a najít prapříčinu chorobného stavu. Nemoc, to je varovné červené světýlko, kontrolka, která signalizuje, ţe člověk kráčí «nesprávným směrem». Vţdy jsme na ni pohlíţeli jako na katastrofu, pokoušeli jsme se ji odstranit, ale nemoc je de facto upozorněním na naše chyby a pracuje pro naši spásu. Člověk, jehoţ trápí choroba, si musí uvědomit poklesky, jichţ se dopustil, duchovně se zdokonalovat a hledat pro sebe nové cesty. To mě přimělo, abych začal zkoumat i parametry lidské duchovností.

Své metodě zkoumání karmy bych nejraději říkal «grafické jasnozření». Nemohu říci, ţe bych viděl samotné události, spíše vidím zákonitosti, které jsou porušeny, nazírám vše, co se odehrálo, v abstraktní podobě. S vědomím závislosti člověka na struktuře pole jsem analyzoval souvislosti mezi chováním, etickými principy a zdravím. Podle podoby deformací struktur jsem pak léčil především podrobným komentářem k důvodům zjištěných poruch. Vyuţíval jsem klasické interpretace pojmu «karma» a konstatoval jsem, ţe v tomto či v některém z minulých ţivotů dotyčný porušil její zákony, a proto je teď nemocen. Jelikoţ zkoumání předešlých lidských ţivotů je velice sloţité, spokojoval jsem se s obezřením ţivota jediného, současného — a efekt byl lepší neţ při práci rukama. Pravda, i tady bylo třeba rozlišovat. Kdyţ mi přinesli třeba tříměsíční dítě, bylo samozřejmě nejjednodušší říct, ţe ten človíček v minulém ţivotě hřešil a teď za to pyká. Jenţe já jasně viděl, ţe deformace struktur pole dítěte odpovídá deformacím struktur matky, a hned se nabízel závěr, ţe struktury pole se dědí z rodičů na dítě.

Odhalil jsem zkrátka nový mechanismus předávání dědičné informace. Kdyţ jsem napravil deformace pole matky, dítě se uzdravovalo doslova před očima. Pochopil jsem, nakolik je zdraví dítěte závislé na chování matky, zejména několik let před porodem. Silná zášť během těhotenství se obvykle stává příčinou váţného úrazu dítěte nebo chorob orgánů uloţených v hlavě — mohou se dostavit například poruchy sluchu či zraku. Matčin všudypřítomný pocit nějaké křivdy zase činí z dítěte velmi uráţlivého člověka. Vlivům z otcovy strany jsem zpočátku velký význam nepřikládal, ale pak jsem pochopil, ţe za fyzický stav dítěte jsou odpovědní jak matka, tak otec ve stejné míře. Rodiče předávají svým dětem úplné informace o svém chování a chování svých předků; z těchto informací se pak formuje osud dítěte, jeho tělo, povaha i duchovní podstata.

Výzkumy, které konám, s kaţdým novým faktem stále názorněji potvrzují jednotu okolního světa, ţivé a neţivé přírody, vyšších a niţších organismů.

Je třeba říct, ţe tohle jsem tušil odjakţiva, a všechno, co se odehrávalo kolem, často tuto jednotu potvrzovalo.

Dětství jsem strávil na březích Azovského moře. Pozoroval jsem, jak se na mělčinách hemţil rybí potěr, jak rybky v celých hejnech vyskakovaly z vody a konaly své tanečky, svisle klouzajíce jen na ocasních ploutvích. Takhle skotačit mohou jen děti rozumných bytostí, které ovšem neznáme a jimţ nerozumíme.

Kdyţ jsem byl jednou rybařit, naskytla se mi příleţitost spatřit rybku sebevraha. Sotva jsem přišel na břeh, zahlédl jsem kousek od vody malou rybku, která ztěţka pohybovala ţábrami. Chtěl jsem ji opatrně vloţit zpět do vody, ale ona najednou nadskočila, blýskla šupinami, ocitla se zpět v proudu a zmizela v řece. Za několik minut však výskok na břeh zopakovala, a zase do vody.

Překvapilo mě to, takţe jsem ji začal sledovat soustředěněji. Byla to stále táţ rybka, která se tímto zvláštním způsobem dovídala cosi o okolním světě.

Úporně skákala na břeh a zase zpět do řeky, riskovala tak vlastní ţivot, protoţe se mohlo stát, ţe jí dojdou síly a ona se nedokáţe vrátit do rodného ţivlu, nebo se mohla zmýlit a odskočit na opačnou stranu, ale ona pokračovala a nezmýlila se ani jednou.

Kdo z nás se alespoň jednou v ţivotě nesetkal se zvířecí laskavostí a ohleduplností? Kdyţ jsem pracoval jako turistický průvodce na kavkazském jezeře Rica, jednou jsem na pěšině spatřil zmiji, potlučenou kameny. Bylo mi jí líto, tak jsem ji uloţil do igelitového sáčku a chtěl ji pustit někde v lese, co nejdál od lidí. Zmije byla poměrně malá, s bělavou kůţí a já si neznámo proč řekl, ţe nebude jedovatá. Ochable leţela v sáčku, nevyvíjela ţádnou aktivitu, já si na ni začal zvykat a úplně jsem zapomněl, ţe by mohla být nebezpečná — klidně jsem se dotýkal její hlavy. Dlouho se chovala nezúčastněně, ale pak najednou lehce a mrštně hlavičku otočila a pytlík prokousla.

Pochopil jsem, ţe je to varování, odnesl jsem ji stranou od pěšiny a vypustil do trávy. Zmije se začala pomalu pohybovat, zajíţdět pod kameny a já ji škádlivě chytal za ocas. Trpělivě se ohlíţela a čekala, aţ ji pustím. Drţel jsem ji ale pevně — a ona se zničehonic bleskurychle otočila a její tlamička se ocitla těsně vedle mé ruky. Hleděla na mě, nepokoušela se mě kousnout, ale v tom pohledu bylo varování. Jaký byl však můj údiv, kdyţ na školení o několik dnů později nám ukázali fotografii mé známé zmije a já zjistil, ţe to byla smrtelně jedovatá zmije Koznakovova, typická obyvatelka Kavkazu.

Jeden z prvních případů, kdy jsem dokázal změnit nejen fyzický, ale i psychický stav člověka, byl tento: dívka se bezhlavě zamilovala do mladého muţe, jenţe nemohli být spolu a rozešli se. Ji ta rozluka ještě několik let po rozchodu trápila — uţ to vlastně nebyla láska, jen cosi nepochopitelného, velmi trýznivého. Chápala, ţe na něm nesmí tolik lpět, ale ta závislost tu byla a ničila ji. Vypadalo to spíš na prokletí neţ na citový vztah. Dívka se seznamovala s jinými mladíky v naději, ţe ji někdo z nich zaujme. Jenţe nic takového se nestalo. Pokusil jsem se proanalyzovat, zda je to její vina.

Testy ukázaly, ţe nikoli. Ptáte se, kdo byl vinen? Příbuzná, babička té dívky.

K mému velkému překvapení dívka okamţitě věděla, o kom je řeč. Její babička v mládí velice milovala jednoho muţe, ale z rozumu se nakonec provdala za jiného. Babička zabila lásku v sobě i v milovaném muţi, a její vnučka teď měla babiččin hřích zaplatit vlastním trápením. Kdyţ jsem si s babičkou promluvil a podařilo se mi dosáhnout toho, aby si uvědomila, ţe zkázou vlastní lásky porušila vyšší zákony, dívka se svého trápení zbavila. Pochopil jsem, ţe touto metodou lze nejen léčit, ale pomáhat i duším lidí, jejich osudům.

Ten, kdo se alespoň trochu vyzná v esoterické literatuře nebo východní filosofii, určitě jiţ zaslechl zmínku o 108 zákonech, jimiţ se řídí vesmír. Nejednou jsem se je v literatuře pokoušel najít, ale ţel bohu jsem je zatím nikde neobjevil všechny — moţná, ţe nám zatím není dáno znát je opravdu všechny.

Moje zkušenosti z bioenergetické terapie hovoří o tom, ţe v záplavě poklesků, jichţ se lidé v neokřídlené přízemnosti všedního dne dopouštějí, je jeden, který je vţdy tím nejtěţším zabitím lásky v těch nejrozmanitějších podobách. Všechny ostatní poruchy jsou odvozené a jsou důsledkem absence lásky člověka k Bohu, vesmíru, příbuzným, dětem, přírodě, lidem…

Další případ ve mně upevnil jistotu, ţe karmická diagnostika umoţňuje léčit i lidské duše. Obrátila se na mě ţena, která čas od času trpěla velmi zvláštními záchvaty — v jistých okamţicích v ní propukala téměř nepotlačitelná touha vyskočit z okna, spáchat sebevraţdu, nutkavé přání zemřít. «Přivaţte mě k posteli, drţte mě!» prosila příbuzné. Záchvaty sílily a přicházely stále častěji. Ţena se bála, ţe to uţ dlouho nevydrţí a ţe by vše mohlo skončit velmi tragicky. Mé výzkumy ukázaly, ţe porušení zákonů se dopustila její matka. Tu nesmírně miloval muţ, k němuţ se chovala víc neţ přezíravě, ba co víc, vědomí jeho naprosté závislosti na ní jí přinášelo uspokojení. Matka v tom člověku zabíjela ţivot a lásku, její slova, myšlenky a činy vytvořily program lásko-vraţdy, který se vrátil, jenţe aţ k dceři.

Návrat negativních programů probíhá někdy pomalu a ne vţdy k autorovi, ale často se tyto programy přenášejí na jeho děti a na další příbuzné. Po rozmluvě dcery s matkou a poté, co si matka svou vinu uvědomila, záchvaty ustaly. Pochopil jsem, nakolik míra mravnosti našich rodičů, bratrů, sester a dalších příbuzných souvisí s naším zdravím, s naší psychikou a vlastním osudem vůbec.

Kaţdý nový případ mě přiváděl k odhalování nových prvků celé soustavy, které dnes říkám «soustava autoregulace pole».

Soustava autoregulace pole je jakousi zpětnou vazbou mezi námi a vesmírem. Její podstata spočívá v tom, ţe jakýkoli lidský čin, špatný či dobrý, se skrze informační jednotu energetického pole vesmíru vrací zpátky k tomu, kdo se ho dopustil, či do jeho blízkosti.

Neustále slyšíme, ţe dobré skutky jsou odměněny, kdeţto zlé ţe se trestají, ale ve světě, který nás obklopuje, neznámo proč nepřibývá skutků dobrých a uţ vůbec neubývá zlých. Za jedno z nejlepších vysvětlení tohoto stavu povaţuji výrok svatého Augustina, ţe Bůh vţdy trestá zlo, ale protoţe tento proces probíhá pomalu, člověk před trestem stihne spáchat plno dalších hříchů. Tento názor totiţ plně odpovídá principu mechanismu sdělování informací za pomoci struktur pole.

Pro mechanismus autoregulace pole neexistuje jednotlivý konkrétní člověk, ale negativní proces, který je třeba zastavit — mechanismus blokace tohoto procesu se spouští automaticky.

Dřív mechanismus trestu působil po několik generací a začínal se projevovat nemocemi a tragédiemi vnuků a pravnuků viníkových nebo v jeho dalších ţivotech. Dnes rychlost těchto procesů vzrostla natolik, ţe člověk stihne zaplatit za své prohřešky ještě v tomto ţivotě — jak vlastním zdravím, tak zdravím svých dětí.

Splácení svých vin zdravím vlastních dětí vypadá z pohledu člověka nesmyslně, ale na úrovni pole neexistují lidé, nýbrţ myšlenky, kaţdý člověk se stává jen sumou jistých programů a mechanismus blokace jednoduše pracuje proti idejím a programům, které jsou pro svět nebezpečné. Dítě všechny programy rodičů posiluje a zintenzivňuje, proto také vţdy platí víc a hůř — i kdyţ v posledních pěti letech prudce vzrostla i osobní postiţitelnost kaţdého jednotlivého člověka. Příčiny tohoto jevu jsem zatím nedokázal pochopit.

Děti jsou jakýmsi zvětšovacím sklem nedostatků světa dospělých. Leckdo si jistě povšiml, ţe dítě se v přítomnosti svých rodičů chová podstatně nevázaněji neţ před cizími lidmi, kdy je naopak klidné a poslušné. Ve většině případů jde o vliv karmického mechanismu. Při styku dítěte s rodiči dochází k posílení a aktivaci jak kladných, tak záporných programů, které rodiče předali jeho poli. V poslední době jsem zjistil, ţe nejen děti dědí rodičovskou karmu, ale ţe také rodiče jsou na úrovni pole postihováni za chování a činy svých dětí. Dnes mají myšlenky, slova a chování dítěte vliv na stav pole, a tedy i na ducha, osud a zdraví rodičů jiţ od osmi a půl roku věku dítěte. Před dvěma tisíci lety tento proces začínal aţ ve 13. — 14. letech dítěte.

Kdyţ jsem se začal zabývat studiem a očistou karmy, přestal jsem být nemocný, ale zrodil se jiný problém.

Prudce se posílila energetika a mohutnost mého vlivu na okolí, začalo pro mě být neuvěřitelně obtíţné udrţet se v rovnováze, protoţe sebemenší pocit křivdy by automaticky znamenal poškození zdraví a osudu toho člověka, na kterého bych se rozzlobil.

Doufal jsem, ţe jakmile tenhle problém vyřeším, bude po starostech. Pracoval jsem na sobě tak dlouho, aţ jsem se zbavil všech pocitů zášti, nenávisti a vůbec negativních emocí, ale objevil se další, ještě horší problém. Teď jsem musel neustále kontrolovat veškeré své okolí, protoţe jakákoli zanedbatelná rozmrzelost na mě mohla znamenat fyzické nebezpečí pro toho, kdo se na mě rozzlobil.

To mě přivedlo aţ k pochopení jedné z příčin tragédie naší země. Člověk s čistou nebo uzavřenou karmou je těsně propojen s boţským principem, proto se agrese na jeho adresu obrací proti vesmíru. Kdyţ člověk útočí osobně, platí za tento útok sám, ale je-li představitelem společnosti, platí za jeho útok společnost.

Proto se likvidace duchovenstva, řeholnických řádů a boření chrámů a klášterů, k nimţ došlo na Leninův příkaz, rovnala útoku na vesmír. Po něčem takovém musel nevyhnutelně následovat výbuch vraţd a násilí. Společnost zaplatila za porušení nejvyšších mravních zákonů miliony ţivotů.

Ohlas na chyby společnosti vězí v kaţdém z nás, všechny hříchy a neštěstí společnosti se uchovávají v lidském podvědomí, v jeho karmě.

Ještě jsme nestihli zapomenout píseň «Poslední bitva vzplála, dejme se na pochod…»

Tak tedy — energeticky tato píseň obsahuje obludně mocný program boření budoucnosti i kosmu.

Často se na mě lidé obracejí s prosbou, abych vyléčil bezděčné pomočování jejich dětí. Vysvětluji, ţe je to jen vrcholek ledovce. Pomočování je zpravidla důsledkem toho, ţe matka dítěte v sobě potlačovala lásku a náchylnost k nějakému muţi. Pokud to bylo dostatečně intenzivní a trvalo to dlouho, v ţenině případě se deformuje struktura pole v oblasti první čakry. Dítě se v takovém případě můţe dočkat nejen pomočování, ale i problémů a poruch v osobním ţivotě, srdečních chorob a potíţí souvisejících s hlavou. Pomočování můţe být i důsledkem umělého přerušení těhotenství, protoţe v takovémto případě ţena také zabíjí lásku. Maminky, které to netuší, se často obracejí na psychoterapeuta nebo hypnotizéra, ten dítě zbaví konkrétních potíţí, jenţe program ničení ţivota a lásky zůstává, a protoţe soustava blokace nesprávného chování je odjištěna, dá se předpokládat, ţe ve svém ţivotě bude dítě program zkázy lásky realizovat ještě velkoryseji neţ jeho matka.

Jedna ţena se mnohokrát obracela na lékaře s neustálými nářky, jak špatně se cítí, ale ţádné vyšetření nepřineslo výsledek — podle názoru lékařů nebyl důvod. Pomoc nepřinesly ani časté výpravy k babkám-zaříkávačkám — velmi silné uřknutí sice zaznamenaly, ale odstranit ho nedokázaly a po kontaktu s touto ţenou často samy onemocněly. Prozkoumal jsem důvody a přišel jsem na to, ţe je to vlastně takové «uřknutí naruby», které se lidovými zaklínadly zapudit nedá.

«Řekl bych, ţe jste kolegyni v práci usilovně přála něco špatného», vysvětluji té ţeně, «a to je ten pravý důvod vašeho stavu. Váš program přání zla jinému se vrátil a silně deformoval vaše pole. Jak se cítí vaše kolegyně?»

«Je na neschopence, ale s dítětem, to je nemocné,» odpověděla poctivě.

Prozkoumal jsem tedy pole kolegyně i dítěte a v obou jsem zaznamenal program přání zla. To byl důvod nemoci dítěte, protoţe dětský organismus je méně odolný neţ dospělý.

«Zavinila jste nemoc dítěte. Máte také děti?»

«Ano, syna.»

Prozkoumal jsem tedy pole syna, nalezl v něm rovněţ značnou deformaci a stejný program přání zla.

Je to typický příklad toho, jak — aniţ bychom věděli, co činíme — rozvracíme sebe, své děti i další lidi, s nimiţ dnes a denně přicházíme do styku.

Kdysi, kdyţ jsem karmickým strukturám teprve začínal přicházet na kloub, se na mě obrátila ţena, která si stěţovala, ţe se špatně cítí a ţe ji vytrvale bolí hlava.

«Před pěti dny jste přála zlo svému muţi — a velmi silně.»

«Vyloučeno, mám svého muţe moc ráda a přát mu něco zlého prostě neumím.»

«Přála jste mu zlo,» trvám na svém. «Je tu velmi silné, mohutné přání zla, před pěti dny večer.»

«Ale jak mu můţu přát zlo, kdyţ se po práci dvě hodiny zdrţel a já si o něj naopak dělala velkou starost?»

A já pochopil. «Co jste cítila?»

«Ale — do hlavy mi pořád lezly nějaké hlouposti.»

«Uţ tomu rozumíte? Kdyţ si myslíte, ţe by se mohlo stát něco špatného, přitahujete neštěstí. A čím reálněji si ty pohromy představujete, tím větší přinášíte škodu.»

Dnes, kdy je úroveň bioenergetických projevů tak vysoká, je velice důleţitá disciplína našeho vědomí. Jedním ze základních zákonů kosmu je nečinit jinému zlo ani v myšlenkách. V naší době to ovšem nemůţe být jen abstraktní princip, musíme tuto zásadu povýšit na způsob vlastní existence. Průzkumy, které kaţdodenně pomocí senzibilní diagnostiky provádím, vypovídají o tom, ţe dodrţování etických norem je bezpodmínečným předpokladem, jedinou moţností přeţívání a zároveň tou nejlepší osobní ochranou. Rozhlíţíme se a hledáme nebezpečí kolem, jenţe největší nebezpečí je uzavřeno v našem nitru a účinkuje neznatelně. Podstatou onoho nebezpečí je nepochopení procesů, které kolem nás probíhají, nesprávné chování, které nepozorovaně vede aţ k vnitřnímu rozpadu člověka. Katastrofy a hrůzy, s nimiţ se neustále potýkáme, jsou důsledkem naší duchovní nedokonalosti. Úsilí zaměřené na boj se stíny, s důsledky, nemůţe odstranit hlavní příčinu — duchovní rozpad, k němuţ dnes dochází a s nímţ naše současná neštěstí jen málokdo spojuje. moţných kroků tohoto druhu. Pokusil jsem se však najít způsob, jak neudeřit, způsob, který by tomu člověku neublíţil, ale naopak pomohl.

Kdyţ jste vystaveni energetickému ataku, důvodem můţe být osobní vina nebo vina vašich předků. Kdyţ však odpovíme energetickým úderem, vznikne řetězová reakce, protoţe úder je hrubým porušením zákona, po němţ následuje další trest.

Lze člověka zachránit? Senzibilní testování ukázalo, ţe člověk, který působil na ţenu, navíc nebyl nositelem své viny. Hlavní příčina toho, co se s ní dělo, spočívala v její karmě. Babička té ţeny v mládí milovala jednoho muţe, ale nechtěla s ním mít dítě a nechala si ho vzít. Vraţda lásky a dítěte vedla k tomu, ţe její dcera, vnučka a další potomci museli pykat za ni. Přičemţ pykat v těch nejroztodivnějších podobách — nemocemi těla, znetvořeným osudem, porušenou psychikou. Tím, ţe jsem se dobrovolně vzdal odvetného energetického úderu, zvítězil jsem sám nad sebou, protoţe i v této komplikované situaci, kdy jsem měl sto chutí rázně reagovat, jsem po ničem takovém nesáhl a dokázal se opanovat. Bylo to vítězství, po němţ jsem jednou provţdy pochopil, ţe jiţ nikdy nebudu mít právo jednat podle zásady «oko za oko, zub za zub». Kdyţ jsem principy systému autoregulace pole prostudoval později, pochopil jsem, k čemu můţe vést vyuţití zdánlivě legitimních metod násilí na úrovni pole.

Občanské zákony se zákony kosmu v mnoha ohledech nekorespondují. Kdyţ mě někdo udeří pěstí a já mu ránu právem oplatím, ještě to neznamená, ţe lze totéţ učinit energeticky. To jsou dvě zcela odlišné úrovně. Při odvetném úderu pěstí utrpí jen jeden člověk — útočník. Případná energetická odveta by postihla celý rod, protoţe na úrovni pole je člověk propojen se všemi svými příbuznými a dětmi. A odpovědí je zpětný trest pro agresora a jeho rod.

Musel jsem si zvyknout na představu, ţe zvýšená působnost našeho energetického vlivu vyţaduje od nás zvýšenou pozornost vůči vlastním činům, emocím a myšlenkám: v této situaci jiţ nesmíte říct ani jednu kategorickou frázi bez rozmyslu, protoţe uţ to je energetická akce. Pochopil jsem, proč Bible mluví o pokoře a smíření — má tím na mysli především zkrocení vlastních energetických moţností.

Ale proč tedy mágové a čarodějové mohou vyuţívat různých forem vlivu, ty vyloţeně násilné nevyjímaje? Kdyţ jsem o tom přemýšlel, dospěl jsem k názoru, ţe tihle lidé nikdy nevidí celek, ale jen jeho úzkou výseč, takţe léčí nejniţší vrstvy pole a těla. Tím však jen přesouvají anomálii z části na celek, čímţ ovšem nemoc vlastně jen odloţí. Na rozdíl od svatých, kteří se díky své mimořádně vysoké etice povznášeli k nahlíţení skutečných příčin a souvislostí zákonů ţivota a viděli celek, mágové a čarodějové pracují v jakémsi výklenku, vyhrazeném právě jen pro ně a pro jejich omezenou

«specializaci».

Hlavní však je, ţe magii se vţdy musejí věnovat lidé s dobrými schopnostmi a dostatečně čistou karmou, protoţe deformace, k nimţ dochází pří vyuţívání magických metod, se hromadí a jejich vlivu budou vystaveni potomci těch, na nichţ byly uplatněny magické praktiky.

Testoval jsem jediný úkon tohoto druhu — co se děje, kdyţ čaroděj nebo psychotronik odebírá nemocnému negativní energii. Metod se pro tento účel vyuţívá velice mnoho: energie se někam přenáší

— do vody, do rostlin, do voskových figurek, na domácí zvířata, na rotu urostlých zdravých vojáků, do zemského středu, do kosmu — nebo se nejrůznějšími způsoby spaluje. Na úrovni pole tato energie s nábojem agresivity vstupuje do pole, do něhoţ byla přesunuta, deformuje ho a automaticky se vrací do pole «léčitele» a jeho nejbliţších.

Proto jakákoli léčebná metoda, která nevychází z duchovního rozvoje člověka, vede k jeho degradaci. Odstranění jistých symptomů ještě neznamená, ţe léčba byla úspěšná.

Nedávno se na mě obrátila jedna ţena:

«Před třemi měsíci jste léčil jedné mojí známé nádor a on se opravdu ztratil. Neuměla jsem si představit, ţe prostá prosba o odpuštění můţe něco takového vyléčit!»

«Pro mě na tom není nic překvapivého,» odpověděl jsem jí. «Metodu neustále zdokonaluji a dnes uţ se nezlepšují jen funkce jednotlivých orgánů mých pacientů, ale často mizí i organické disproporce.»

Na čem je vlastně závislý výsledek mé léčby? Především na správném pochopení a vnitřním zvládnutí příčin nemoci, na mém duchovním a fyzickém stavu v okamţiku terapeutického vlivu, na stavu karmy nemocného a stupni vědomí vin, jichţ se dopustil.

Kdyţ jsem s léčitelskou praxí začínal, ţil jsem jako ostatní: jedl jsem maso, pil vodku, často jsem se vztekal — a přitom jsem lidi léčil bezkontaktními masáţemi. Kdyţ jsem viděl výsledky takto konané práce, velmi podstatně jsem změnil jak své chování, tak ţivotní styl. Den před ordinací téměř nejím a o návštěvním dnu se jídla nedotknu vůbec.

Ve své vášni pro diagnostiku a vypracovávání nových metod někdy zapomínám na moţná nebezpečí. Jenţe při práci na jemných úrovních pole je nepřetrţitá opatrnost zcela nezbytná.

Před časem mě jeden známý poprosil, abych vyslechl jeho přítelkyni. Měl jsem asi čtyřicet minut volného času, a tak jsem souhlasil. Vstoupila krásná, elegantní a velmi sebejistá ţena, posadila se a zvědavě si mě začala prohlíţet. Problémů měla nespočetně. Příčinou počínajících nemocí byl nezvladatelný egoismus a přílišné baţení po hmotných statcích. Léčit takové lidi je nesmírně těţké, protoţe se přede mnou sami uzavírají do nevíry a skepse. Snaţím se vysvětlit příčiny potíţí, ale ta ţena mění naše setkání v diskusi. Já ji však v kaţdém případě musím přesvědčit, a takovéto těţké případy mi pomáhají nalézat nové argumenty a způsoby vysvětlení příčin lidských neduhů.

«Kdyţ ţivá buňka vstřebává vše ve svém okolí sama,» vysvětluji té ţeně, «nějaký čas je jí dobře. Ale pak její jednání ničí organismus a s ním hyne i naše buňka. Do jisté úrovně je egoismus součástí normy, ale člověk, který přemýšlí jen o sobě, se pokouší zabít Boha a vesmír. To přirozeně nemůţe dlouho trvat. Program zničení vesmíru musí být dříve či později od něj oddělen bariérou nemocí, úrazů a jiných pohrom.»

«Takţe vy mi navrhujete, abych uvěřila v Boha?»

«Víra v Boha je vaší soukromou záleţitostí. Já jen popisuji důvody vaší choroby. V Boha věřit nemusíte, ale jste povinna milovat vesmír a jeho duši. Egoismus a bezuzdné baţení po materiálních poţitcích zabíjí náš hlavní cit — lásku. Vy ve svém poli nosíte program zničení vesmíru a nejsmutnější na tom všem je, ţe ho nehodláte zastavit.»

Přichází další slovní souboj. Nemám dost argumentů, abych tu ţenu přesvědčil, pouštím se však do toho, čemu říkáme očišťování karmy. Pole se vyčistilo, ale ve mně není ani stín uspokojení, naopak vzniká takový nepříjemný pocit.

Ţena to všechno vnímá jen jako kratochvíli:

«Tak vy říkáte, ţe člověk se nemá zabývat jen materiálními problémy. Ale co si počít, kdyţ nás k tomu ţivot nutí?»

«Měl jsem mnoho moţností vydělat si spousty peněz, ale musel bych tomu obětovat své výzkumy. Dnes je mi čtyřicet let, ţiji se čtyřčlennou rodinou na čtrnácti čtverečních metrech ve společném bytě. Zato jsem si uchoval moţnost vám pomoci. A nejen vám, ale i sobě. Kdyţ stojí hmotný prospěch výš neţ duchovní potřeby, je to okamţitý poţitek, za nějţ platíme duchovní smrtí. Představte si, ţe sedíte v restauraci, všechno kolem hoří, ale vy klidně dojídáte svůj oblíbený pokrm.»

Pro leckoho je dnes opravdu to, co leţí na talíři, důleţitější neţ to, co se odehrává kolem nás. «To chcete říct, ţe takhle léčíte všechny?»

«Ano, především snahou naučit chápat. A musím vám říct, ţe ač se to zdá snadné, je to velice nebezpečné počínání.»

«Pro vás, nebo pro mě?» «Především pro mě.» «Jak tomu mám rozumět?»

«Podívejte se. Program zničení vesmíru vykazoval ve vašem případě hodnotu 550 jednotek, nemoc 350. Teď se nemoc dostala na nulu, ale program ničení vesmíru je na 350. To znamená, ţe jsem vyléčil vaše tělo, a ne ducha, čímţ jsem porušil svou hlavní zásadu — léčit skrze schopnost naučit chápat.»

Vykresluji svůj vlastní stav před setkáním s touto ţenou a po něm. Na úrovni pole mi úplně zčernala jedna plíce, játra a spodní část břicha.

«Jsem nucen platit za to, ţe jsem nedokázal vysvětlit vám příčinu vaší nemoci.» «A co teď uděláte?»

«Vynasnaţím se najít způsob, jak vás přesvědčit. Kdyţ najdu důvod, proč jsem vás nepřesvědčil, uzdravím se, kdyţ ne, budu pykat.»

A v tomto okamţiku si uvědomuji chybu, jíţ jsem se v debatě s tou ţenou dopustil.

«Měl jsem vám poskytnout úplné informace o vašem zdravotním stavu, ale bylo mi vás líto. Říkal jsem vám, ţe pokud nebude obnovena harmonie, mohly by se objevit jiné choroby?»

«Ano.»

«A víte, ţe vám začíná rakovina dělohy?»

«Cítila jsem to odjakţiva a uţ jsem se s tím smířila. Jsem připravena klidně zemřít.»

«Vaše hrdinská smrt ale nic nezmění. Program rozpadu vesmíru přenecháte ve svých dětech. Vy byste neměla přemýšlet o důstojné smrti, ale o záchraně ducha vašich dětí.»

Nějakou dobu oba mlčíme a já vidím, ţe deformované karmické struktury ţeny se přece jen vyrovnaly. Její aura — aţ doposud téměř překrytá velkou černou skvrnou — se začala vyplňovat jasným mihotavým světlem.

Teď byl program zkázy vesmíru na nule a nemoc taky na nule. A mé plíce i játra byly rovněţ čisté. Ţeně nic neříkám, ale vidím, ţe rakovinový nález z jejího pole vymizel. Musí vědět, ţe láskou k vesmíru a Bohu a odmítnutím odporu vůči okolnímu světu zachraňuje sebe sama před jakoukoli těţkou chorobou.

Do mé ordinace přišla jedna ţena a se slzami v očích mi vyprávěla tento příběh:

«Rozvedla jsem se s manţelem. Ţili jsme velmi nedobře, cítila jsem, ţe má na mě jakýsi negativní vliv, poznamenávalo to mou psychiku. Přestoţe mám tři děti, po rozvodu se mi, zejména po psychické stránce, ţilo mnohem snáz, dokonce jsem si začala zpívat. Půl roku jsme se vůbec neviděli, ale přednedávnem se zase objevil. Hned jsem se začala cítit hůř, dcera je hysterická, syn se začal pomočovat a druhé dcerce se taky nevede dobře. Můţe to nějak souviset s jeho příchodem?»

V tomhle případě nebylo ani třeba nic testovat a vyšetřovat.

«Na tom, ţe se celá vaše rodina najednou cítí tak špatně, není nic překvapivého. Váš manţel je vampýr a připravuje děti o energii, boří jejich osud, zdraví, má neblahý vliv na jejich povahy a své negativní programy vtěluje do struktur pole vašich dětí. Takový mohutný odběr energie vlastních dětí svědčí o tom, ţe jeho karma je velmi negativní. Soudě podle energetiky se téměř zcela oddělil od vesmíru, od lásky, je v něm velká vnitřní agrese, egoismus, rozklad duše — proto musí být vampýr. Je to klasický příklad. Vampyrismus přichází jak z otcovy, tak z matčiny strany vašeho muţe. To, co se stalo dětem, se dá napravit velmi rychle, ale bude lepší, kdyţ se v budoucnu s otcem jiţ nikdy nesetkají.»

Má analýza ukazuje, ţe vampyrismus je velmi těţká nemoc, protoţe rozkládá duši napadeného člověka a přenáší se i na potomky. Její následky se neprojevují hned, někdy rozpad pokračuje i po několik generací.

Základem vampyrismu je nesprávné nazírání světa. Jedna mladá dívka se mě zeptala, zda si z energetického hlediska počíná správně, kdyţ si představuje bleděmodrý plamen, který do ní vstupuje. Prosím ji, aby mi to předvedla, a sleduji její karmické struktury v akci. Je mi jasné, ţe jde o porušení zákonů. Jakýkoli úmyslný zábor energie — z přírody, z vesmíru, ze slunce — je neklamným důkazem, ţe člověk nemá dostatek vlastních sil a ţe ji musí odněkud doplňovat. A to je základní předpoklad vampyrismu. Hlavní chybou tohoto zaměření je, ţe člověk energii s duchovností nespojuje, ale naopak je rozděluje. Kdyţ zakoušíme lásku k vesmíru, získáváme zároveň obrovské mnoţství energie. Je třeba orientovat se na nejvyšší úrovně energetiky — na duchovnost, ušlechtilost, lásku: abychom dostávali dost energie, musíme ţít těmito pojmy. Jakmile o energii začneme uvaţovat abstraktně a oddělujeme tento pojem od fenoménů jako duchovnost a etika, odsuzujeme tím vlastní duchovní struktury k ţivoření a naplňujeme energií jen naše fyzické tělo. Člověk musí vědět, ţe energie, jiţ získává skrze nejvyšší city, léčí jeho tělo, osud i duši. Mechanický přístup a výlučná orientace na hrubou energii vedou k tomu, ţe dochází k deformaci jemných duchovních struktur a ţe spotřební přístup v jakékoli formě vede k degradaci.

Vzpomínám si na ještě jeden případ. Jeden mladý člověk se naučil získávat energii z kosmu, praktikoval to několikrát denně a nakonec začal vysávat i svého učitele. Výsledek byl smutný — došlo k deformaci jeho vlastních duchovních struktur. Napadlo mě udělat si malý test — jaký asi mělo vliv stejné duchovní cvičení na člověka před 2000 lety. Test hovořil o velmi vysokých parametrech. Coţ znamená, ţe dřív tato technika fungovala skvěle, ale stejně jako nelze dvakrát vstoupit do stejné řeky, nemůţeme donekonečna opakovat staré techniky. Často zapomínáme, ţe se změnil nejen člověk, ale i okolní svět. Fyzické metody zdokonalování jsou dnes neúčinné, je třeba orientovat se výhradně na duchovní obrodu. Čas je kategorie nelineární, a jestliţe se natolik změnila dynamika všech procesů, znamená to, ţe se musí změnit i energetická struktura světa, v němţ ţijeme. Jenţe my se většinou chováme tak, jako by se v tom světě nic nedělo a pokoušíme se vycházet ze starých znalostí a starých metodik.

Čím hlouběji jsem pronikal do moţností testovací metody, tím zřetelněji jsem si uvědomoval její komplikovanost. Zjistil jsem, ţe dát dohromady skupinu lidí a naučit ji pracovat, nepůjde tak hladce, jak se mi zdálo na počátku. Tato metoda je natolik provázána s potřebou mravnosti, etiky a duchovnosti a nakládá na bedra člověka takové nároky a taková omezení, ţe jen málokdo je s to tyto poţadavky unést.

Pokud v době při kontaktu s karmickými strukturami člověka odhalím poruchy podobné těm, které se u pacienta chystám odstranit, musím je nejdřív vymýtit sám u sebe. Proto před kaţdou terapií nejdřív kontroluji, mám-li právo léčit, a pokud ne, nejdřív modlitbou vyčistím a uzavřu svou vlastní karmu. Po několika měsících léčení musím nezbytně provádět hlubokou očistu spojenou s půstem. Ale ani to by nestačilo. Ukazuje se, ţe pokud chce léčitel efektivně léčit a nepřinášet škodu ani sobě, ani pacientům, musí vţdy pracovat se zablokovanou karmou, coţ nikdo z početné armády současných léčitelů neumí. Psychotronickým diplomem karmu neuzavřete, je třeba neustále očišťovat a upevňovat vlastního ducha, odpojit se od všeho, co člověka «uzemňuje». To potřebuje nejen kaţdý léčitel, ale úplně kaţdý člověk na světě — obzvlášť v poslední době.

Ráno byla u mě v ordinaci jedna ţena a hned příští den se jí přitíţilo — zvedal se jí ţaludek a bolela ji hlava.

«Nezlobila jste se včera večer na manţela — tak kolem sedmé?»

«Máte pravdu. On včera havaroval s naším autem. Zachovala jsem se celkem klidně, ale večer jsem mu to všechno řekla.»

Při karmické diagnostice a léčbě dochází k mimořádně silnému vlivu. Dokud se pole za určitý čas nestabilizuje a nenastane stav rovnováhy, léčený se kategoricky musí vystříhat jakýchkoli záporných emocí. V okamţiku kontaktu s boţstvím se obnovuje harmonie struktur pole a jakákoli negativní emoce přináší značné disproporce. Oslovení Boha — to není kousek sladkého koláče, který nám vţdy a za kaţdých okolností musí přinášet libost, nýbrţ velice sloţitý a odpovědný, především však nezbytný proces.

Rád bych vyprávěl jeden zajímavý příběh, který má k současné situaci ve světě zcela bezprostřední vztah.

«Vţdy ve mně ţilo silné puzení k boţskému principu, a jakmile jsem se od této své zásady vzdaloval, vţdy nastávaly velké nepříjemností: dvakrát jsem dokonce div nezemřel,» slyším líčení jednoho svého pacienta. «Souvislost mezí opouštěním boţského principu a trestem byla natolik zjevná, ţe pouhou shodou okolností se to nikterak vysvětlit nedalo. Chápal jsem, ţe to mě trestá Bůh.»

«Máš pravdu, ale mohu ti poskytnout podrobnější vysvětlení systému těchto trestů a důvodů tvých nepříjemností,» navrhuji svému společníkovi a pokračuji:

«Kdosi řekl, ţe hodiny vynalezl člověk, ale to ještě neznamená, ţe sám sedí v kaţdém hodinovém stroji. Vesmír stvořil Bůh a sám ho také kontroluje, ale to ještě neznamená, ţe kaţdý trest na nás sesílá právě on. Existuje skvělý mechanismus autoregulace pole. To, co lidé tak často řadí do kategorie mystiky, lze ve skutečnosti vţdy analyzovat.

Ty sám jsi byl třetím a neplánovaným dítětem v rodině, proto do tebe tvoji rodiče nevědomky vtiskli silný program zkázy. Od dětství jsi měl niţší odolnost a byl jsi často nemocný. Sám ses do těchto podmínek narodil proto, ţe ses v předešlých ţivotech zříkal lásky k dětem, takţe pokud jde o energetiku a karmické struktury, velké vyhlídky jsi uţ neměl dokonce ani na pouhé přeţití. Zachránit tě mohla jedině velmi soustředěná orientace na boţský princip a ušlechtilé city. Tvé podvědomí to vţdy vědělo a vedlo tě správným směrem, jenţe vědomí fungovalo podle jiného programu. Jakmile ses spásného směřování zříkal, okamţitě bujely struktury neblahého osudu a ty ses ocital na hranici smrti. A proč jsi nezahynul? Začínal ses zříkat Boha a duchovnosti jen ve vědomí, proto tě div nezabili ve rvačce a div jsi nezahynul při dopravní nehodě. Coţ svědčí o tom, ţe program zříkání se Boha nepronikl do podvědomí, tedy ţe se struktury osudu nerozpadly definitivně. Kdyby se odpadlická orientace dále upevnila, přestěhovala by se i do podvědomí. Pak by začala blokace rozpadu — buď nevyléčitelnou nemocí, nebo těţkým úrazem s následnými fyzickými útrapami.»

Proč by smrt měla být těţká? Protoţe duchovní a fyzická muka očišťují podvědomí.

A jak k tomu dochází? Jediný způsob, jak přetrpět muka, je povznést se duchem nad ně, přenést těţiště ţivota z trápícího se těla na ducha. K tomuto přirozenému procesu dochází automaticky. Trápící se člověk se stává bytostí mnohem duchovnější.

Na základě výzkumu mechanismů sdílení informací pole mohu říct, ţe celé lidstvo je dnes ve stavu podobném právě popsanému, a ve vztahu k lidstvu dochází v těchto chvílích ke spuštění analogického mechanismu.

Zkoumal jsem i karmu lidstva (i kdyţ, přiznám se, takovýto vpád je velmi nebezpečný). Hlavním porušením zákonů, jehoţ se lidstvo dopouští, je zřeknutí se boţského principu a směřování k vypjatému pragmatismu, které pozorujeme uţ od 10. století. Toto porušení pole je dnes přítomno v poli kaţdého člověka, ţijícího na naší Zemi.

Karma naší «socialistické» společnosti obsahuje kromě toho ještě několik negativních programů — program zničení lidí, muţů a ţen, který byl pro silnou závislost na hmotných statcích spuštěn v letech 1929 aţ 1937; program nenávisti vůči lidem, spuštěný jiţ koncem minulého století; a konečně program zničení otce, bratra a syna — také pro puzení k materiálním poţitkům. Proto je ţivot v naší zemi tak komplikovaný. Pokud nenahlédneme a neuvědomíme si podstatu těchto programů a nedokáţeme je potlačit, budeme si v naší zemi donekonečna dělit továrny a závody, dokud si tyto programy neodţijeme v mukách a utrpení. A tady je cesta, kterou jsem prošel od studia magie a zaříkávačství přes medicínu a etiku aţ k filosofii dnešního světa.

V základě existence vesmíru leží informační procesy. «Na počátku bylo Slovo.»

To, čemu dnes říkáme vesmír, mohlo z mého hlediska vzniknout jako důsledek vyčlenění dvou složek z jednotného počátku, který tu existoval vždy a kterému říkáme Bůh: jedna z těch složek je hmota a druhou tvoří informační pole. V každé z nich je jeho protiklad přítomen v nezjeveném stavu. Podmínkou existence těchto protikladů je jejich vzájemná nepřetržitá proměna. Pole se snaží stát se hmotou a hmota zase polem.

Nahromadění energetických interakcí v hmotě je projevem procesu přechodu materiální složky ve složku informační. Obrácený proces může probíhat jako zvýšení hustoty hmoty, zvýšení její váhy nebo vznik její složitější organizace.

Pokud se podíváme na sluneční soustavu, pak smyslem její existence je vytvoření ještě složitějších prvků ve Slunci, vytvoření složitých informačních kontaktů na účet vzniku nových planet, na nichž vzniknou komplikované informační struktury organického původu — jako nový stupeň informační hustoty. Smyslem existence jakéhokoli hvězdného systému je, aby v něm vznikl život. To, čemu říkáme duch, se nalézá jak nad informačním polem, tak nad hmotou.

Jakmile hmota dosáhne jisté hustoty, mění se v informaci. Singularita (stav hmoty zkoncentrované kdysi v jediném bodě) je vesmír. Jemné úrovně pole jsou naopak charakterizovány absencí hmoty, času a prostoru, což je bod. Bod se snaží proměnit v nekonečno a nekonečno usiluje stát se bodem. V každém bodě pole vesmíru je nezjevená informace o celém vesmíru — jinak řečeno: bod je nezjevené nekonečno a nekonečno je nezjevený bod. Existují dvě teorie původu hvězd. Podle té první — Kantovy-Laplaceovy — se objevily jako sraženiny mezihvězdné hmoty. Druhá, jejímž autorem je akademik Ambarcumjan, se přiklání k názoru, že hvězdy vznikly z černých děr. Nestabilní chování mladých hvězd, mohutné explozivní procesy, které se v nich odehrávají, z hlediska autora této druhé teorie vypovídají o zbytcích protohmoty v jejich nitru. Ve světle právě vyložené koncepce v souvislosti s mými vlastními výzkumy lze vznik hvězdy chápat jako dialektický proces přechodu informace ve hmotu, výsledek «oplodnění» mezihvězdné hmoty informačním blokem, který se v materiální podobě projevuje jako černá díra. Vznik hvězd je výsledek interakce dvou principů — vesmíru zjevného a nezjevného. Procesy, k nimž dochází v nitru hvězd a uvnitř živého organismu, jsou identické. Jsou to procesy přechodu energie ve hmotu a naopak. Rozvoj vesmíru — to je rozpad hmoty na úrovni fyzické, hmotné, posílení jednoty na úrovni informačního pole, diferenciace a stále větší mnohotvárnost na úrovni fyzické a stále vyšší a dokonalejší jednota na úrovni pole. V určité etapě rozdíly mezi komponentem fyzickým a komponentem pole mizejí a my jsme svědky nové etapy vývoje.

Je tu tedy protimluv. Vesmír zůstává na jemné úrovni pole bodem, ale zároveň se rozpíná a vytváří novou hmotu, čas a prostor. Vývoj probíhá kyvadlovitě — orientace se mění směrem od informační jednoty k fyzickému dělení.

Jakýkoli objekt ve vesmíru lze považovat za proces, ale zároveň je každý proces také objektem. V každém procesu a objektu probíhají kyvadlové procesy od informační jednoty k fyzické diferenciaci. Fyzická diferenciace musí přesně odpovídat duchovní jednotě. Podmínkou vývoje těchto dvou protikladů je přítomnost třetího aspektu, který zajišťuje nezjevnou přítomnost jednoho protikladu v druhém. Roli tohoto aspektu plní energie, která je oním prostředníkem, určujícím vývoj vesmíru.

Informace, energie a hmota pak tvoří jeden celek. Vědomí něčeho takového je tu již dávno, například pojem Svaté trojice v křesťanství (Bůh Otec, Bůh Syn, Bůh Duch svatý).

Jakýkoli objekt ve svém vývoji opakuje vývojový cyklus vesmíru. Přestože v jemné rovině pole zůstává dokonale jednotný, v poloze fyzické se diferencuje. Diferenciace na fyzické úrovni ovšem vyžaduje předběžný proces v poloze duchovní, který zaručuje zvýšenou pevnost při fyzickém rozdělení. Duchovní poloha je zcela evidentně prvotní. Zákon jednoty a boje protikladů vypadá takto: existující nic ze sebe vyvrhuje svůj protiklad, aby se pak proměnilo v něco zcela jiného.

Teď přejděme k otázce původu života. Jak se bude diferencovat fyzický svět, musejí narůstat tendence k posilování jednoty na úrovni pole od těch nejjemnějších vrstev k hrubějším. Míra jednoty se projevuje i na těch úrovních, kde se dřív neprojevovala.

S narůstáním nestejnorodosti se míra jednoty v omezené části prostoru zvyšuje natolik, že objekt se z vesmíru vyděluje, vyčleňuje se z něj. Jeho uvedení do stavu jednoty s okolím by znamenalo jeho zánik. Hustota informací se zvyšuje natolik, že vzniká konflikt mezi objektem a okolním světem. Život je strategická jednota objektu s vesmírem skrze jeho taktické odmítání. Můžeme dokonce říct, že život ve vesmíru se projevil zároveň v celém jeho těle a je jednotným organismem, který pokračuje v další diferenciaci za podmínek nepřetržitého kontaktu a interakcí všech jeho komponent. Další rozvoj tohoto procesu a fyzická mnohost jsou možné jedině v podmínkách základní orientace na prvotní informační procesy jednoty. Hmota, čas a prostor jsou vnější formou, informace a duch pak obsahem. Obsah je realizován formou, forma rozvíjí obsah.

Základem života každého objektu ve vesmíru je kyvadlový pohyb, oscilační střídání informačních a fyzických procesů. A jelikož lidský život je mikroskopickým odrazem života vesmíru, procesy proměny informace ve hmotu probíhají mnohem rychleji. Živý objekt se liší stupněm jednoty a rychlostí přechodu informace ve hmotu. Je pravděpodobné, že růst jednoty a rychlosti vzájemného přechodu jednoho ve druhé jsou smyslem vývoje živého objektu.

Čím vyšší je stupeň vnitřní jednoty, hustota informací, tím výrazněji se organismus vyčleňuje z okolního světa. Proces fyzického vyčleňování z okolního prostředí je možný jedině za předpokladu rostoucí jednoty s kosmem. Proces sbližování s vesmírem je to, čemu říkáme kultura, procesu osamostatňování se říká civilizace. Z kultury se rodí civilizace. Civilizace kulturu nejdřív odhazuje, a pak, ve snaze nezahynout, se k ní vrací jako marnotratný syn, aby tento proces opakovala na vyšší úrovni a s větším rozkyvem. Pokud k návratu ke kultuře nedochází na patřičné úrovni, vede to k zániku civilizace: Odmítání tendence k jednotě, a emoce, která ji realizuje ve vesmíru, to znamená lásky‚ vede k zániku civilizace.

Často se soudívá, že podstatou zákona jednoty a boje protikladů je jejich smíření, bez vzájemného potření. Hlavní podmínkou smíru protikladů je rychlost jejich vzájemného přechodu. Hlavní odlišností živé hmoty od neživé je rychlost přechodu protikladů ve svůj opak, což znamená, že cílem života je posílení zjevnosti ducha ve hmotě na úkor zvýšení rychlosti tohoto přechodu.

Vzpomeňme si na kyvadlo. Při jisté frekvenci výkyvů existují dva vzájemně se vylučující stavy výkyvu kyvadla od středu na levou a na pravou stranu. Tyto protikladné stavy mohou existovat, aniž by jeden druhý potíral, a to jen proto, že jsou pravidelně rozesety v čase. Pokus sloučit je, dejme tomu, do rozmezí jedné vteřiny při, například, pětivteřinové frekvenci je zastavením pohybu, zastavením rozvoje. A teď si představme, že rychlost výkyvů se zrychlila na několik za vteřinu. To znamená, že musí dojít ke sloučení dvou protikladných stavů, aniž by se navzájem potřely.

Život na Zemi se objevil jako způsob uchování úrovně její jednoty se Sluncem, které ze sebe oddělilo planety, tedy snížilo stupeň vlastní fyzické jednoty a zvýšilo jednotu informační, aby tak kompenzovalo fyzické dělení. V univerzálnější poloze tedy k žádnému dělení nedošlo. Každý vesmírný objekt se snaží vytrhnout ze sebe cosi antipodického na fyzické úrovni a posílit jednotu na úrovni informační, aby se tak rozvíjel systém. Matka, která porodí dítě, či hvězda, z níž se zrodí planety, činí jedno a totéž. Fyzické oddělení musí být kompenzováno duchovní jednotou. Život na Zemi je jen potvrzením procesu realizace jednoty nové planety a Slunce. Sluneční soustava na jedné straně směřuje k maximální fyzické diferenciaci a na straně druhé — k informační jednotě. Život, který se zrodil na Zemi, se vyvíjí podle stejných zákonů. Na fyzické úrovni dochází ke vzniku nových druhů, zvyšuje se mnohotvárnost forem a v rovině pole se posiluje míra jednoty. Život na Zemi nejenže vznikl jako jediný organismus, ale i nadále jako jediný organismus existuje a sám sebe řídí soustavou autoregulace, která se realizuje na informačně energetické úrovni. Cílem této soustavy je podpora souladu chování části se zájmy celku. Čím vyšší jsou energetické možnosti jednoho článku, tím víc se musí orientovat na centrum. Pokud se kontakt s centrem opožďuje a autonomie článků se zvyšuje, soustava může zaniknout. Proto je nezbytné vyřazování všech článků, které porušují jednotu soustavy.

Chování objektu musí odpovídat informačním strukturám celého organismu. Pokud je fyzické, emocionální a informační chování objektu v rozporu s programem uloženým v informačním poli soustavy, pole soustavy útočí na pole objektu. Pole objektu se deformuje a ukládá se do něj program zničení, tedy návratu do původního stavu. Takovým objektem se může stát jak jednotlivý organismus, tak i skupina organismů, které porušují zákony jednoty. Chceme-li hovořit v lékařských pojmech, pak tedy zdravím ducha je určováno zdraví těla.

Informační pole je ve vztahu k tělu prvotní a určuje jeho osud, charakter i fyzický stav. Z čehož plyne, že hlavním předpokladem fyzického zdraví je znalost a respektování informačního pole vesmíru, zákonů jednoty, duchovnosti a lásky.

Dnes rychlost všech procesů natolik vzrostla, že vyžaduje okamžité zvýšení schopnosti fyzické adaptace. Biogenosféra se rovněž prudce proměňuje.

Protože informační procesy ve vesmíru jsou ve vztahu k fyzikálním prvotní, pak otázky fyzické adaptace souvisejí především s vlivem na informační a duchovní struktury člověka. Tím se také vysvětluje všeobecný zájem o magii, okultismus, jógu a různé náboženské proudy. Lidé nadšeně vítají každého novodobého spasitele či guru, který jim slibuje spásu a novou pravdu. Každý očekává hotové řešení a zapomíná přitom, že neodmyslitelným předpokladem zrodu je těžká a mučivá práce, jejíž podstata je lidstvu dávno známa: je to snaha pochopit okolní svět, prozkoumat jeho zákonitosti a chovat se podle nich.

Energetická úroveň lidí se v posledních letech prudce zvýšila. To, co nedávno spotřebovalo léta úporné práce, je dnes dosažitelné během několika měsíců. Možnosti člověka se rozrostly tak, jako se mění možnosti cyklisty usedajícího za řídicí páku letadla. Jelikož však člověk psychologicky nedorostl na úroveň letce, ale zůstal cyklistou, je pro něj těžké správně těchto možností využít.

Psychologické úrovně obyčejného člověka a člověka, který získal přístup k možnostem zvýšeného energetického vlivu na živé i neživé objekty, je třeba rozlišovat ještě důsledněji.

Mé výzkumy ukazují, že dnes se živé a neživé přírodě dá uškodit nejen fyzickým vlivem nebo silnými emocemi, ale dokonce i neopatrnou myšlenkou. Důsledky negativního vlivu vzrůstají při zvýšených energetických možnostech člověka geometrickou řadou. Informační a energetický vliv na živé i neživé objekty může být velmi nebezpečný. Agrese vůči jedinému člověku je programem ničení všech jeho příbuzných a dětí. Protože však pracuje mechanismus autoregulace pole, negativnímu vlivu svých činů je vystaven sám útočící a jeho příbuzenstvo. Psychologická průprava lidstva ostře zaostává za jeho energetickými možnostmi — lze říci, že lidstvo v současné chvíli je v režimu sebezničení. Plody tohoto stavu vidíme na každém kroku.

V čem ale tkví příčina tak tragického nesouladu současné psychologie člověka s realitami světa, který ho obklopuje? Psychologie příslušníka moderní západní civilizace, a k té dnes patří většina obyvatelstva světa, je psychologií pragmatismu. Základní akcent tu není činěn na hromadění informací, ale na jejich realizaci. To znamená, že nerezultativní, «neziskový» proces poznávání světa, vytváření nových pojmových a etických struktur není součástí obecného cíle. Před obtížným a zdlouhavým procesem duchovního uchopení se dává přednost co nejlépe zužitkovatelným hotovým receptům. Pokud bychom analyzovali vývoj jakéhokoli náboženství či magického učení, vždy narazíme na tyto základní etapy:

— uchopení a postižení světa v daném okamžiku, jehož podstatou je odmítání okolí a vlastní závislosti na něm, odmítání interakce s tímto okolím;

— odhalení zákonů vývoje světa a vytvoření takové soustavy chování, která by těmto zákonům odpovídala;

— praktické postupné uplatňování vědomostí získaných dříve.

Před časem se tento proces vyvíjel po staletí a tisíciletí, proto ho lidé zpravidla nikdy nemohli pochopit a spatřit vcelku a podobali se hrdinovi v podobenství o slepém, který ohmatává slona a snaží se uhodnout, co by to tak mohlo být. Dnes má lidstvo možnost spatřit tento proces v celé jeho jednotě.

Dnes v duchovní sféře převládá proces rozdělení. Existují směry, orientované jen na první stupeň, na hromadění informací. Je to cesta odstupu od reality, odmítáni civilizace jako takové, odmítání dvou následujících stupňů. Tuto cestu vyznávají například vyznavači Kršnovi. Druhý proud se zaměřuje na návrat k zásadám etiky, ke správnému chování, a sem patří různé náboženské směry a školy. Třetí proud je zaměřen na využívání praktických výsledků, kdežto hlubším poznáním a etickou stránkou věci opovrhuje. To je magie, čarodějnictví.

Zajímavou transformací prošla psychotronická praxe. Tento proud, který začínal od prvků poznání a etiky, poté, co jeho představitelé přičichli k penězům, ostře degradoval a dnes se orientuje především na magii a kouzelnictví. Je to zcela přirozené a zákonité, neboť probíhá urychlené modelování všech procesů, které umožňují spatřit slona v celku, tedy uvidět a uvědomit si procesy, které určily dnešní stav lidstva a problémy, s nimiž bude nuceno se potýkat.

Hlavní podmínka přežívání v tomto okamžiku je založena na principech dialektiky spojitosti věcí dříve nespojitelných. Je to zřeknutí se přízemní pozemskosti, orientace na splynutí s kosmem, získávání informací, jejich vtělení do mravních zákonů a praktická realizace těchto zákonů na všech úrovních.

«Nemůžete sloužit Bohu i mamonu, «pravil Kristus. Před dvěma tisíciletími bylo spojení těchto dvou polárních tendencí za života jednoho člověka nemyslitelné. Dnes se svět změnil, změnila se rychlost kyvadla bez vzájemného ničení, tedy přechodu hmoty a informace z jednoho stavu do stavu opačného. Lze tedy mluvit o tom, že člověk, kterému je v nejbližších letech souzeno přežít, musí být světec i obyčejný člověk zároveň, a také podnikatel.

Ve vědomí každého člověka by měly probíhat dva protichůdné procesy: zřeknutí se světa a směřování ke kosmu, tedy svatost a realizace získaných informací, aktivní počínání, charakterizované zvýšenou praktičností. Mluvíme v podstatě o novém myšlení, které určuje fyzickou i duchovní strukturu nového člověka. Takže — svatost, odříkání, poznání, realizace toho všeho na úrovni myšlenek a emocí a následné uplatnění v sociálně technických strukturách. Spojení nesmí být mechanické, protože to by znamenalo zastavení kyvadla, musí to být jednotný proces, důsledně respektující všechny tři stupně. Každý člověk se musí stát světcem s trvalou tendencí svou svatost zvyšovat, musí umět nazírat svět a splývat s kosmem, a zároveň se realizovat v emocionálním a praktickém životě. Civilizaci musí nestále sytit kultura. V hierarchii hodnot musí být priorita dána svatostí, nikoli praktičností, protože kosmos je prvotní a civilizace druhotná. Nejdřív byl vesmír — a pak teprve civilizace.

Jakákoli civilizace vždy spočívala na ramennou světců, nikoli čarodějů. Podle některých legend měli lidé dřív ještě třetí oko. Měli přístup k informacím, získávaným extra citlivou cestou, nezávisle na čase a vzdálenosti. Pak se ale třetí oko uzavřelo. Příčiny nejsou známy, a asi nebudou nijak složité: získávání základních informací je nepřípustné, nejsou-li dodržovány základní mravní normy. Přitom realizace vědomostí s etikou zdánlivě přímo nesouvisí. V určité etapě však mravní a psychologická úroveň člověka natolik zaostaly za jeho možnostmi, že to začalo ohrožovat prostou existenci civilizace — proto bylo uzavření třetího oka aktem spásy. Většina současných škol duchovního a fyzického rozvoje dva první stupně — nazírání a mravnost — bohužel vypouští. Absolvování těchto stupňů vyžaduje 95 procentní ztrátu sil a času a nepřináší ihned hmatatelný výsledek. Mnohé školy kráčejí směrem přesně opačným, proto končí degradací.

Evoluce živých organismů probíhá exponenciálně — nejdřív je tu velmi vleklý proces hromadění znalostí, a teprve pak jejich realizace.

Abychom v naší době přežili, musí se hromadění informací a jejich realizace propojit tak, aby se navzájem neničily. Tudíž se obchodníci, politici a vědci musí zároveň stát světci. Otázka etiky pro ně musí být nejdůležitější. Obzvlášť vážně si tento problém musíme uvědomovat v bioenergetice. Pokusy smířit metody magie či kouzelnictví v osobním, zištném zájmu narážejí na zákony vesmíru. Výsledek je zpravidla tragický, ale ne vždy zjevný, protože důsledky se projevují poznenáhlu a plynule, takže člověk není vždy schopen spojit si příčinu s následkem. Děvče, které lapá svého milovaného do tenat, nemá obvykle potuchy, že ničí jeho psychiku i osudy a těla svých budoucích dětí.

Současnou tendencí, která se dnes projevuje velmi plasticky, je rozvoj okultních a magických schopností pro účely úzce osobního zájmu. Jednotlivé články systému se začínají chovat bez ohledu na zájmy celé soustavy, což by mohlo způsobit její úplný rozpad. Jen si vzpomeňme: kmeny se silnou magickou a okultistickou tradicí se ve vývoji zastavovala a vymírala.